Ten úplně první!

Je to vždycky tak těžké. Začít znovu, úplně od začátku. Momentálně bych se měla učit. Ale zčistajasna jsem si řekla, že teď (v pauze mezi biflováním judaismu a křesťanství) bych si teda už konečně měla založit ten blog. Jak jsem chtěla.

Když jsem byla menší, mladší, blogovala jsem o sto šest. A vždycky jsem si strašně přála, aby mi ten blog vydržel, protože kdo měl starší blog, ten byl větší machr! Jenže jsem v podstatě neměla o čem psát. Když vám je dvanáct, tak se docela běžně stává, že jeden den napíšete svůj plamenný názor, ale když si ho znovu přečtete za půl roku, tak byste se nejradši zahrabali, co to tam visí pod VAŠÍM JMÉNEM za dětinské žblepty. No. S blogováním jsem si dala tedy pohov zhruba v sedmnácti? Ani nevím proč. Asi už mě to nebavilo.

To jsem ještě nevěděla, co vím teď. Že mám o čem psát. Že mám ASPERGERŮV SYNDROM.

(fotka kočky zde není náhodně, říká se, že všechny kočky mají autistickou povahu a já s tím souhlasím!)

Nechápejte mě špatně, nechci z toho dělat něco woooow, jen jsem prostě díky tomu zjistila, kdo jsem, že jsem kdo jsem a že jsem takhle správně! (no, že by tohle bylo duchaplné, nevím nevím..) A že mám najednou spoustu věcí, kterou bych hrozně ráda sdělila o autismu a AS (ono je to vlastně skoro totéž, proto se nedivte, když budu tato slova používat na střídačku, ono totiž přeříkat "Aspergerův syndrom" je docela náročné, navíc ještě mnoho lidí si to třeba může poplést s Downem a...), prostě kterou bych hrozně ráda o tom sdělila každému, koho by to mohlo zajímat.

Když jsem zjistila, že jsem na autistickém spektru, bylo mi dvacet. A já začala veškeré informace doslova hltat, šmejdila jsem po internetu, abych našla jakékoliv blogy, kde se bude psát o tom, jaké to je pro ostatní s touhle "poruchou" (ne, neberu AS jako poruchu, komplexně ne, i když ze mě občas dělá možná trošku idiota), mimo jiné taky proto, abych se našla. Ale o tom, jak moc vlastně zjištění a diagnóza pomáhá, bych se ráda rozepsala v samostatném článku. A ano, je to důležité!
Vím, že nejsem první blogerka, která bude psát o autismu. Asi bych ani nechtěla být, muselo by to být hrozně těžké. Ale říkám si, možná trochu naivně, že tady na tomhle poli pořád ještě není těch materiálů taková přehršel, aby bylo moje psaní zbytečné. Tak doufám, že se nemýlím. To ukáže čas. :)