Nemusíš...

Rozhodla jsem se, že si sepíšu pár poznatků, ke kterým jsem za tu dobu, co se konečně pořádně znám, došla. Když tohle všechno teď vím, je mi trochu líto mého mladšího já, které pořád o sobě pochybovalo a tolika věcí se bálo. Tak jsem si řekla, že napíšu takový dopis do minulosti. Pro moje náctileté já. Aby vědělo. Vlastně i pro to svoje současné, které na to občas zapomíná.

Moje milá Vydro. Jsi dobrý člověk. To především. Nezapomenout! Dále bych ti chtěla objasnit, že musíš dělat daleko méně věcí, než si myslíš. Rozhodně nemusíš...

...objasňovat druhým neustále, proč jsi něco udělala tak, jak jsi to udělala. Když to někdo nepochopí napoprvé a snad to ani pochopit nechce, spíš čeká, že se budeš v kaluži viny plazit po kolenou, tak ti nestojí za to, aby ses před ním ponižovala. A za to ti vlastně nestojí nikdo!

...pomáhat všem, kteří mají nějaké trable. Ty víš, že když můžeš, pomůžeš ráda. Vykašli se na ty, kteří by se ti snažili vyvolat pocit viny jen proto, žes jim jedenkrát ze sta nepomohla.

...svým přátelům udělat všechno, co jim uvidíš na očích. Víš, že lidi tě můžou mít rádi i za jiné věci, než že jim budeš pořád něco kupovat nebo pro ně něco dělat?

...ustupovat ze svých názorů, jen proto, že se objevil arogantní mamlas, který se rozhodl bez špetky respektu ti tvoje názory rozdupat. To, že někdo řekne "však co, můžu mít názor, ne?" neznamená, že všechno, co přijde po téhle větě, si musíš nechat líbit. Ty taky umíš vyjádřit svůj názor konstruktivně, tak proč by to samé nemohli umět oni.

...mít samé jedničky pomalu i na vysoké, jen abys dostála své pověsti "chytré holky". Jestli chceš tu školu vystudovat, tak hlavní je se na ní udržet a úspěšně ji ukončit. Vyser se na známky.

...se oblékat a líčit tak, jak se od tebe očekává. Nikdo nemá právo si o tobě myslet, že jsi pozérka, jen proto, že jeden den chceš být rozevlátá hippie v košili, druhý den prvorepubliková panička, třetí den sportovkyně s krosnou a čtvrtý den nenápadná žena v kabátě. Nos to, co cítíš. Vlastně můžeš být ráda, že aspoň nějak dokážeš vyjádřit své momentální rozpoložení, když už to nemůžeš mít napsané na čele.

...se chovat na sílu "nějak", abys zapadla do určité sociální skupiny. Praví přátelé tě vezmou se všemi aspekty tvojí osobnosti. Víš, že můžeš věřit v boha a přesto si občas zapálit a dokonce mít sex?

...se usmívat, když nechceš. Když si někdo nechce nechat ani napopáté vysvětlit, že nejsi naštvaná, že se prostě takhle tváříš, tak si to nenechá vysvětlit ani napodesáté. Neplýtvej energií. Jsou jiní lidé, kterým je nějaký tón nebo obličej úplně jedno.

...pít alkohol, když nechceš, jen proto, že ho pijí ostatní! Tvůj "problém" sice je, že ty často taky chceš, ale potom ti není dobře. Pamatuj si, že sice vydržíš víc, ale jen fyzicky. Psychicky tě alkohol naopak ovlivní velice rychle, tak na to mysli.

...se přátelit s každým. Nejsi žádná snobka, která by nad druhými ohrnovala nos, ale nemusíš být ani ten druhý extrém a každému se podbízet, jen aby si proboha neřekl, že ho zanedbáváš. Ostatní se taky nepřetrhnou, aby tys byla vždycky spokojená a taky ti to nevadí. A když s někým komunikace prostě drhne nebo vázne, neklaď si to za vinu a nelámej to přes koleno. Ty neděláš žádný ghosting, normálně odpovídáš a pokud jsi to v devíti případech z deseti ty, čí zpráva zůstane jako poslední viset ve vzduchu, tak to není tvůj problém. :)

...se chovat podle představ druhých o tom, jak by ses chovat měla. Dokud jsi nikomu nic neudělala, tak je tvoje počínání obhajitelné.

...vypadat vždycky nejkrásněji, jak jen můžeš! Ono to totiž neznamená, že můžeš být buď krásná, nebo totálně hnusná. Je spousta stupňů mezi tím. Ne vždycky je nálada na to fintit se do posledního vlásku, a i když je, tak se to někdy prostě nepovede, jsou takové dny. Jindy by ses naopak sama do sebe div nezamilovala, i když nejsi nalíčená ani učesaná. Vypadáme prostě všelijak. Není ale konec světa, když pár kilo přibereš nebo máš nějakou dobu roztřepené konečky. No a co? To z tebe nedělá automaticky opovrženíhodnou ošklivku, a špatného člověka už vůbec ne. Jen proto, že jsi snad někdy měla o deset kilo míň, to ještě neznamená, že kdykoliv budeš mít víc, je to špatně.

...být vždycky příjemná. "Špatné" emoce prostě existují a bylo by naivní namlouvat si, že ne, že je jako jde vymýtit tím, že budeme na sebe nebo na své děti přísní, aby zmizel vztek, pláč, smutek, křik, protože to "slušní lidé" nedělají. Někdy mám prostě den, kdy jsem unavená, nebaví mě skoro nic, to pak nemám zrovna náladu být veseloučká. Ale přesto to neznamená, že bych s tím chtěla na sílu hned něco udělat, abych teda smutná nebyla a honem byla zase veselá, jako dřív. Občas je to potřeba, kdybych se pořád urputně snažila si zabránit ve špatné náladě, dopadlo by to ještě hůř, protože bych navíc pociťovala vinu, že si dovoluji být nakrknutá bez příčiny.

...dělat věci perfektně. Někdy to není vůbec nutné, druzí to ani neocení a ty bys kvůli tomu byla akorát ve stresu, aby to bylo tip ťop. Není to potřeba.

Nevím, jak vy, ale já vždycky po pohledu z okna ve vyšších patrech pociťuju takovou zvláštní svobodu.