Žlutá vydra nejen o životě s AS

Mám tady další útržek ze svých zápisků. Vlastně není jeden, jsou dva, ale celkem krátké a na podobné téma, tak jsem je spojila takto v jeden článek. Jistě lehce poznáte, že pocházejí z období (to zní jako komentář k nějakým historickým památkám!) zkouškového, kdy jsem měla spoustu času na přemýšlení, ale vlastně neměla, protože mi stále v hlavě znělo - "se učit, se učit..." Bude jedna ráno. Snažila jsem se udělat něco z logiky . Zítra to půjde, rozumím tomu, ale ten Word je strašný. Nejenže tam prostě funguje únava očí z toho, že svítí monitor, černé písmo na bílém pozadí, ale…proč proboha musí mít zvýrazňovač textu jen pár barev , které jsou buď tmavě vyblité , nebo tak neskutečně křiklavé ?? Moje oči!! Fakt to bolí... Kdyby to bylo na mně, tak si vyberu nějakou jemnou krémovou žlutou nebo světle blankytně modrou , proč to nejde? Přitom text nebo pole tabulky může mít jakoukoli barvu…   Útržky... Missing Someone, pak zas Heaven Falls.. Ty písničky jsou si tak...

Hola hola, tam Vydra! (ano, Cimrman se v těchto dnech stává takřka mým nejlepším kamarádem) Jsem zde s dalším úryvkem z mých elektronických zápisků , které si občas píšu, když mě něco rozruší nebo inspiruje - ale ne takovým způsobem, jako v deníku ("Milý deníčku, dnes jsme byli tam a tam a dali jsme si to a to."). Zjistila jsem totiž, že v deníku čím dál méně rozebírám svoje přemítání a pocity. Asi proto, že přece jen psát rukou je docela namáhavé (obzvlášť pro někoho, kdo už nějaký pátek není na střední a proto si nemusí psát do sešitu každý den, to rychle vyjdete ze cviku) a nejde to tak rychle jako na počítači. Na klávesnici, pokud jsem na ni zvyklá a vyhovuje mi, píšu velice rychle , byť teda ne všema deseti - na levé ruce používám ukazováček, prostředníček a malíček na shift, na pravé pak většinou pouze prostředníček, kterému pomáhám ukazovákem položeným na něm. No a takhle je mnohem jednodušší zaznamenávat proud myšlenek, když se nemusíte starat o takové zdržujícnosti...

Nerada bych působila nějak jako že chci vykrádat an  a její rubriku Perličky , kde má různé střípky z dialogů. Tohle nemají být dialogy, spíš monology. Odhodlala jsem se k tomu, abych tu občas upustila (v poupravené verzi, přiznávám) úryvky ze svých nesčetných deníků  (prej nesčetných, je jich asi pět, ale tak znáte hyperbolu). Protože poslední dobou se mi stává, že bych už už chtěla napsat článek, ale pak to všechno vždycky zase smažu, protože to nedokážu dokončit. A pak si přečtu něco z dřívějška, co bylo možná zaslepené emocemi, ale působí to na mě tak...čistě . Emoce jsou vlastně super věc (a to říkám i jako člověk, který se občas podezírá z alexithymie - neschopnosti popsat své emoce), i ten tolik zatracovaný vztek, protože je to prostě upřímné. Je to jasné a pravdivé, o kolik je v tomhle světle najednou lepší výbuch vzteku (který mluví pravdu), než chladné manipulování a popotahování za nitky. Aspoň pro mě. Dost však už úvodních slov. První úryvek pochází z mého p...