Speciální zájem?

Pokud se někdo rozhodne zjistit si bližší informace o autismu, brzy nevyhnutelně musí narazit na tento zvláštní pojem. Píše se, že autisté mívají "speciální zájmy". Možná je to jen můj dojem, ale mně tohle pojmenování přijde trošku zkreslující. Protože když slyšíte slovo "speciální", tak se vám vybaví něco výjimečného, zvláštního, prostě něco extra. V tomto případě by to tedy pod touhle optikou znamenalo, že autisté mají zájmy, které jsou prostě neobvyklé a řekněme nenormální. Jenže takhle to právě úplně být nemusí!

Speciální zájem v kontextu autismu znamená spíše "intenzivní zájem". Nemusí se vůbec jednat například o zálibu ve vlacích, což je už takový stereotyp, že autista bude mít rád vláčky. Může to být úplně jakýkoliv koníček, celkem "nenápadný". Rozdíl je tu akorát v tom, jak moc do hloubky se autista svému zájmu věnuje. Spojení "speciální zájem" se tedy nepoužívá v kontextu "já mám nějaký koníček a ten je speciální", ale "mými speciálními (rozuměj velkými) zájmy jsou..."

Když člověk, který není autista, řekne, že ho něco baví, obvykle tím myslí, že když to může dělat, odpočine si, je rád, uspokojuje ho to. Když totéž řekne autista, tak pokud se zrovna mluví o speciálním zájmu, znamená to, že ten člověk by se v tom nejradši vrtal ve dne v noci, nacházel stále nové informace, byl svým zájmem obklopený, znamená to, že když se do tohoto zájmu ponoří, zapomíná takřka na všechno okolo sebe. Fakt. I na to, že už má hlad, že se mezitím setmělo nebo že potřebuje na záchod. Speciální zájem vás jako autistu prostě pohltí. Tím ale nemyslím, že nějaké takovéhle intenzivní záliby mají pouze autisté. Když říkám "člověk, který není autista", myslím tím člověka, který u sebe nepociťuje žádné významnější odchylky od "normálu", neznamená to, že určité aspekty můžou mít jen a pouze autisté! Jen aby nedošlo k nedorozumění.

Navzdory tomu, jak intenzivní zálibu v určitých věcech máme, nemusí být pravidlem, že toto už bude platit po celý život. Některé zájmy, stejně jako u neurotypiků, zkrátka na krátkou dobu vzplanou, ale pak zase odejdou. Většinou proto, že třeba dotyčný jaksi "vyrostl" (i když většina autistů tak úplně emočně nevyroste nikdy, já furt zbožňuju dětské knížky a do antikvariátu je nedám!), nebo bylo zkrátka to zajímavé na daném tématu už vyčerpáno. I to se může stát, kupříkladu když objevíte nějaký blog, který vás strašně moc baví - to pak ty články čtete neustále, jakmile máte volnou chvilku, chcete to prostě přečíst všechno, jenže pak už jste najednou na konci...a šmitec. Můžete pak danou stránku dále sledovat, ale už to není tak živelný zájem jako prve. Nebo některé zájmy se třeba objevují periodicky - alespoň já to tak mám, že se mi ta oblast vždycky nějak připomene, tak si o tom zase čtu, prohlížím obrázky, klidně i ty samé jako před půl rokem, před dvěma lety...tohle absolutně nevadí! Já to dělám nejčastěji proto, že si chci znovu navodit nějakou náladu, kterou jsem měla, když jsem se na to dívala posledně. Asi jako když si pustíte Sám doma a najednou víte, že jsou Vánoce. Mám třeba písničky, které mohu poslouchat pouze v létě, protože do zimy se mi prostě nehodí, příliš by mi léto připomínaly a byla bych mrzutá. To už ale trochu přesahuju do témata synestezie, té se chci věnovat jindy podrobněji.

A jaké jsou moje "speciální" zájmy? Zkusím si vzpomenout na některé z nich:

• TRAMVAJE. Tady jsem ani nemusela vzpomínat, toto je moje největší obsese, o které jsem přesvědčena, že už se mnou nějakým způsobem bude celý život. Už jako dítě jsem ráda chodila na dny otevřených dveří do vozovny u nás ve městě, ale opravdu jsem se to "tramvajové problematiky" zažrala, až co jsem nastoupila na vysokou. Nevím, co mě na nich tak fascinuje, ale mám svoje oblíbené typy, mám projeté všechny trasy v Praze, vím, odkud kam která linka jede a většinou jsem schopná vám říct, co za vozy na jaké lince obvykle jezdí, a taky z které vozovny určitá tramvaj je. Zajímavé je, že tramvaje sice miluju, ale vlaky mě moc nezajímají.
• Dětská literatura. Tu jsem už tady vzpomenula. Naši mi vždycky říkali, že nechápou, proč si ty knížky od té Wilsonové chci všechny kupovat, když z nich "vyrostu" a pak už je nebudu chtít. Stála jsem si na svém, že je jednou budou číst moje dcery - a přečtu si je stále ráda, přestože je to literatura pro slečny v pubertálním věku. A třeba takovou Lindgrenovou, na tu nedám dopustit. Pipi Dlouhá punčocha je ultimátní aspík a já bych ji strašně chtěla potkat jako dospělou!
• Architektura a urbex. Mám moc ráda staré domy, většina lidí nechápe, co se mi tak líbí na těch starých zaprášených dřevěných oknech, oprýskaných fasádách a temných studených chodbách. Ani já vlastně nevím, ale podivným způsobem mě fascinují dokonce i taková ta ghetta, která jsou nejen stará, ale často i zdevastovaná. Asi jsem zvědavá, v jakých podmínkách dokážou lidé žít, nebo co... Jo a zbožňuju si kreslit plánky bytů. Program SweetHome 3D byl jako stvořený pro mě.
• Mapy. Zeměpis mě sice příliš nebavil, protože tam to rozhodně nebylo jen o mapách (navíc mi dělalo problém si vzpomenout, kam PŘESNĚ na slepé mapě umístit dané reálie, Praha nebo Brno ještě šly, ale u Ostravy bych už tápala), ale často si ráda otevřu Mapy.cz a prostě se "koukám po krajině", po městech, co kde je, jak se jmenují ulice, co tam mají za zastávky a kudy vede vlaková trať.
• Psychologie. Moc nevím, co k tomu napsat. Baví mě zkoumat lidskou mysl a pohnutky, různé odchylky a typy osobností. Kdyby vás to zajímalo, já jsem INFJ melancholik. A taky autista, samozřejmě, ale to se ještě nebere jako osobnost, i když si myslím, že by mělo.

Tohle rozhodně nejsou všechny moje zájmy. Vybrala jsem ale ty, které teď zrovna jsou pro mě nějak aktuální. Mimo to také moc ráda zpívám, píšu, peču a vařím, ale to už úplně nevím, jestli jsou speciální zájmy. Zas nemůžu tvrdit, že každý zájem, která autista má, je zájem speciální. :)

Tatra T1. Jedna z mých nejoblíbenějších. Prostě Kyklop! :D