Naivní přání

Přála bych si...

...aby si lidé nechtěli navzájem pořád dělat naschvály, habaďůry a intriky.

...aby se lidi postupem života neodnaučovali směle říkat, co potřebují a chtějí.

...aby nám nebylo vštěpováno, že kdo naslouchá svým potřebám a přáním, je sobec.

...aby bylo možné někomu říct "teď na tebe nemám náladu" a nebylo to bráno jako jedovatý trn. Já to opravdu nemyslím zle.

...mít kouzelnou hůlku, která by uměla dělat z ničeho něco a hned, bez práce a investic. Protože bych si taky třeba přála:

...aby se všechny ty krásné starobylé domy v centru i na okraji města mohly zázračně opravit a nechátraly dál, až je nechá majitel zbořit, protože je to nakonec levnější varianta.

...aby stačilo zavřít oči a hned bych mohla být tam, kde potřebuju, bez únavných cest autobusem.

...abych mohla úplně libovolně střídat jakékoliv účesy, oblečení a vůbec vzhled, podle momentálního rozpoložení.

...mít svoji vlastní tramvaj.

...aby existovala Škola čar a kouzel v Krkonoších, kterou jsem si vymyslela. Je to něco jako Bradavice, ale v českém prostředí, na vrcholcích a hřebenech Krkonoš, hezky daleko od všech mudlů.

...umět řídit auto a současně se toho tak strašně nebát.

...aby člověk neměl povinnost mluvit, i když je toho fyziologicky schopen.

...mít asi tak pět různých bydlišť, každé úplně jiné, ale všechna bych svojí určitou stránkou milovala.

...mít čtyři děti, které bych ale byla schopná uživit a být s nimi doma.

...umět finsky, maďarsky a holandsky.

...aby můj mozek poslouchal pokyny, které mu posílám a byl racionální.

...napsat knihu.

...abych mohla podle potřeby usnout a probudit se úplně bez problémů.

...umět létat.

...mít zařízení, které by dokázalo převádět obsah mých myšlenek do záznamu. To se týká příběhů a hlavně melodií, které zapsat bohužel neumím, protože jsou navíc často několikahlasé.

...mít někde ve svém domě saunu. A mikve.

...mít možnost změny jména, aniž bych kvůli tomu musela oběhat x úřadů.

...vlézt do plameňáčího příbytku v ZOO Liberec, který vypadá jako prosklené iglú.

...aby se pořád vyráběl Orion sandwich. A Vlnky. A čokoláda s pudinkovou náplní. A ty moc dobré instantní nudle s medovo-zázvorovou omáčkou.

...ochutnat spoustu věcí, které se u nás nedostanou koupit. Třeba peprmintový fondán nebo sýr ve spreji.

...být opravdu schopná dělat všechny možné věci, které na pohled vypadají super, ale v reálu vám je úplně zkazí to, že se při nich například hrozně potíte a nemáte pohodlí - které já potřebuju, jinak si nic nemůžu užít.

...aby se v češtině nemuselo rozlišovat tykání a vykání. To bych pak mohla pořád říkat třeba "Zdravím!"

...mít stroj času, abych si mohla třeba na týden vyzkoušet žít za socialismu, za druhé světové nebo třeba ve středověku.

...mít Cimrmanova zubní kopyta, aby nikdy nebolela.

...skoncovat se svým příšerným stimmingem, který zahrnuje oloupávání necitlivé kůže z palců na prstech a z pat.

...mít čajovnu a taky cukrárnu a umět to skvěle řídit a organizovat.

...být taková, jaká chci být a nebát se tolik nebýt chameleon.

Fúúú! Slovo DANDELION je legrační a docela se mi líbí. Evokuje mi velký těžký zvon pomalu se pohupující ve zvonici.